Inspirace anglickou zahradou

Láska k anglickým zahradám byla jedním z klíčových zadání této zahrady na kraji Klánovického lesa. Protáhlý pozemek je rozdělen zrekonstruovaným domem na dvě přibližně stejně velké části. Netradičně velkou předzahrádku tvoří stávající vzrostlé smrky, bříza a tisy. Tento lesík byl velkou devizou a s citlivým doplněním velkých skupin rhododendronů, azalek a hortenzií, kterým se pod stromy velmi dobře daří, se podařilo vytvořit klidné odpočinkové místo k posezení ve stínu. Posezení doplňuje přenosné ohniště. Na jaře zde vykvete nespočet druhů jarních cibulovin a hajniček – všechny v jemných pastelových barvách bílé, světle růžové či bledě modré. Ty jsou ranou pastvou pro včely z majitelových úlů, které našly své místo rovněž v předzahrádce stejně jako kurník pro malé slepičky, hedvábničky.
Zadní, slunná část zahrady nabízí velkou pobytovou terasu s tradiční kamennou dlažbou. Na ni navazuje malý vodní prvek, který svou zurčící vodou ze tří dekorativních chrličů osvěžuje celý prostor. I přes svůj malý půdorys je dost hluboký, a tak se zde mohou majitelé za horkých letních dnů svlažit. Dominantou zahrady je ovšem anglický viktoriánský skleník na cihlové podezdívce. Není však pouze na okrasu, majitelé v něm pěstují nepřeberné množství zeleniny i vinnou révu. Vedle skleníku je i menší zeleninová zahrádka s dřevěným kompostérem, vyvýšenými záhonky a originálním dubovým sudem na dešťovou vodu ze střechy skleníku. Výsadby v zadní části ladí s bílou konstrukcí skleníku. Paní majitelka si přála bíle kvetoucí zahradu, což byla krásná výzva. Postupem času přidáváme jemné pastelově růžové odstíny a zahrada kvete do krásy.

V jednoduchosti je krása

Jednoduchý domeček s bílou fasádou a sedlovou střechou doplňují jednoduché rovné linie výsadeb. Paní majitelka si přála jednoduchou zahradu s přírodním charakterem, plnou okrasných trav. Velké množství okrasných trav, bezkolence, třtiny, ozdobnice, dochany a další, doplňují trvalky kvetoucí po celý rok, jarní cibuloviny a okrasné keře. Nad lavičkou z modřínového masivu se sklání větve nově vysazené lísky turecké, která snad časem přinese i oříšky. V předzahrádce u vchodu zase vévodí okrasná jabloň (Malus ‚Evereste‘), jejíž plody jsou zimní potravou pro ptáky a drobné živočichy.
Předzahrádku s jižní, modřínovou terasou propojuje cestička z betonových nášlapů prorostlá mateřídouškou a obklopená z obou stran výsadbou vícekmenných muchovníků, trvalek a okrasných trav.
Trávník je jen malý prostor před terasou, naopak větší část zahrady tvoří květnatá louka s jedlým kaštanem a dalšími ovocnými stromy. V louce jsou prosekané travnaté cesty pro lepší přístup. Okraj pozemku lemuje pás jedlých keřů jako jsou lísky, áronie, rakytníky, dříny, mišpule, kamčatské borůvky a rybízy.
V severozápadním koutu, který navazuje na garáž a kůlnu, najdeme zeleninovou zahrádku s vyvýšenými záhony a kompostérem.

Zahrada pod kostelíkem

Malebné místo na úpatí kopce pod krásným kostelíkem v Mníšku pod Brdy skrývá nevelkou zahradu. Majitel zde chtěl vybudovat soukromou oázu pro relax a potěšení. Koupací jezírko, které by sloužilo nejenom k ochlazení po saunování, ale i chovu ryb a dekoraci, bylo velkým přáním majitele, ale zároveň i velkou výzvou v návrhu zahrady vzhledem ke kopcovitému terénu. Jezírko jsme nakonec umístili netradičně do přední části zahrady, která sice sousedí s ulicí, ale díky terénu je zhruba 1,2 m nad ní, takže do zahrady není tolik vidět. S odstíněním pomohlo pár stávajících, volně rostoucích keřů, které byly ještě doplněny o nové keře a stromy.
Na koupací jezírko a dům navazuje dřevěná terasa zaříznutá do terénu, což vytváří útulný prostor pro posezení u domu. Součástí terasy je i vířivka. Do zadní části zahrady se jde po několika masivních modřínových schodech. Zde se nachází celistvá elipsa trávníku obklopená barevnými výsadbami trvalek, keřů a ovocných stromů. V nejzazším koutu zahrady najdeme malou kůlnu, praktický kompostér ze dřeva a tři vyvýšené záhonky pro drobné pěstování jahod a zeleniny.

Zahrada u vily Františka Langera

Krásná funkcionalistická vila na Kavčích horách v Praze Podolí kdysi patřila známému pátečníkovi Františku Langerovi. Zahradu u vily navrhl v roce 1929 významný krajinářský architekt Otokar Fierlinger. Plány zahrady se dochovaly a posloužily nám jako cenné vodítko při obnově zahrady. František Langer se ve své zahradě také rád fotil, takže jsme vycházely i z černobílých historických fotografií. Po Langerově emigraci žila ve vile rodina výtvarníků, která zahradu příliš nevyužívala, a proto se dochovala ve výborném stavu. Ukryté pod vrstvou břečťanu a mnohaleté opadanky se skrývaly původní dlažby, nízké zídky, schody a dokonce malá kašnička. Vše se díky výborným zahradníkům podařilo očistit, přeskládat a vrátit na své místo.

U vstupní partie do domu se nachází reprezentativní parter s obdélníkovým bazénkem s fontánou. Jeho rohy lemují záhony osázené kosatci. Dlouhý záhon s šeříky na nízkém kmínku odděluje vstup a přesto dává nahlédnout do parteru. Podél domu směrem na jihozápad vedou schody doprovázené betonovými koryty, v nichž najdete drobné skalničky a sbírkové rostliny. Po pravé straně se nachází salla terrena – zakryté posezení s jihozápadním sluncem a přilehlým plochým alpinem. Po levé straně schodiště byl navržen „lesík“ (soudě dle hustoty stromů v původním návrhu) s pěšinou z původních kamenných nášlapů a kruhovým stolem s lavičkou pro posezení ve stínu. Zde se podařilo zachovat původní borovici černou s krásným habitem a bohužel musela být pokácena řada přestárlých a nemocných jehličnanů. Místo nich jsme navrhly vzrostlé douglasky tisolisté a jedle ojíněné. V podrostu je mnoho drobných zajímavých hajniček i trvalek, které se nám podařilo z původní zahrady zachránit, zahradníci je namnožili a vrátili do kompozice. Západnímu cípu zahrady dominují stinnější keřové výsadby pod stávajícím bukem. Další odpočinkové místo zde tvoří kamenná lavička, která tu přečkala roky i celou rekonstrukci. Sedí na konci aleje z okrasných jabloní, která kdysi byla alejí ovocných stromů. Za domem v severní části je hospodářský dvůr s velkým ořešákem.

Foto: Renata Ondroušková, Tereza Antošová

Zahrada získala mimořádnou cenu poroty v soutěži Zahrada roku 2020 za citlivou rekonstrukci historické zahrady a významný přínos k záchraně dědictví české krajinářské architektury.

Dora House

Na velmi prestižní lokalitě hned vedle věhlasného Lord’s Cricket Ground a přes ulici od londýnského Regent’s Park vzniká nový development. Místo stávajícího čtyřpatrového domu s pečovatelskou službou zde na části pozemku vyroste luxusní bydlení se zelenými střešními zahradami a krásným výhledem nejen na kriketové hřiště, ale i celý Londýn. V druhé části pozemku pak vznikne nový dům pro seniory s pečovatelskou službou. V ateliéru LynchRoberton jsem připravovala koncept pro obě zahrady, které by navenek tyto dvě budovy propojovaly, ale zároveň poskytly dostatek soukromí nastávající rezidentům a byly přizpůsobený specifickým nárokům obou skupin. Zahrada u domu s pečovatelskou službou má velmi klidný nádech, ve stínu budovy vznikne zelená oáza s velkým centrálním vodním prvkem, který je komponovaný na osu budovy tak, že jej bude vidět již od vstupu.

Moderní lineární dlažba v různých odstínech šedi harmonicky ladí s materiály budovy a umocňuje úzký protáhlý tvar zahrady. Celkem tři střešní zahrady pak dopřejí obyvatelům posezení na slunci či pod lehce stínící pergolou. Díky koordinaci detailů mezi zahradními a stavebními architekty se podařilo vytvořit dostatečný prostor pro rostliny i menší stromy.

Morden College

Zahrada pro lidi postižené demencí, kterou jsem pro ateliér LynchRobertson navrhovala, se stala součástí rozsáhlého komplexu Morden College. Hlavní budova Morden College byla postavena již v roce 1695 ve stylu Christophera Wrena a od počátku sloužila seniorům, zejména obchodníkům jako byl samotný zakladatel John Morden, kteří ne svojí vinou upadli do těžké finanční situace. Stejný duch zde přetrvává dodnes. Komplex zahrnuje samostatné bydlení pro seniory, vdovy a vdovce, pokoje s částečnou péčí i část věnovanou lidem s Alzheimerovou nemocí. A právě pro ně vznikla nová zahrada s velkou pergolou a jídelním stolem, kde si za krásného počasí mohou vychutnat oběd venku. Útulné zahradě dominuje vodní prvek s vodou kaskádovitě stékající po schodech až do kruhovité nádrže. Barevné trvalkové výsadby vizuálně stimulují a vtahují obyvatele do nitra zahrady, kde mimo jiné mohou také zahradničit na vyvýšených záhoncích nebo jen posedět ve stínu vzrostlého dubu.

Zahrada pro pacienty se demencí je citlivě zasazena do okolních, velmi pečlivě udržovaných pozemků a zároveň zabezpečena pro budoucí obyvatele.

Sutton Point

Tři nové propojené budovy se smíšeným využitím vyrostou v městské části Sutton na okraji Londýna. V rušném prostoru poblíž vlakového nádraží Sutton vznikne nový hotel, rezidenční byty, kanceláře i nové obchody a restaurace v přízemí. Zadáním bylo vyřešit přilehlý veřejný prostor, který navíc musel brát v potaz dlouhodobé plány na vytvoření tramvajové zastávky, a dvě obytné střešní zahrady ve 2. a 9. patře a zelená střecha hotelu tvořená především předpěstovaným kobercem rozchodníků (Sedum).

Veřejný prostor před komplexem budov leží na podzemním parkovišti, což určovalo specifickou práci s terénem. Díky opěrným zídkám z litého leštěného betonu vznikl dostatečný prostor pro výsadbu vzrostlých stromů. Zídky jsou navíc v posedové výšce, takže slouží i jako neformální lavičky.

Střešní zahrady jsou poloveřejným prostorem určeným pro relaxaci a vyžití hotelových hostů i obyvatel bytů. V devátém patře se nachází dětský koutek s prolézačkami i relaxační část pod přistíněnou pergolou. Okraj střešního prostoru lemují vyvýšené záhony ze sklem vyztužených plastů v metalické barvě, která ladí s moderní architekturou budov. Rozvolněné výsadby s vysokým zastoupením okrasných trav naopak s geometrickými tvary kontrastují.

Útulná zahrada nad městem

Soukormá zahrada na krásné lokalitě vysoko nad městem Mnichovice sousedí z jedné strany se zalesněným svahem, který jí dodává útulnost a jistou přírodní krásu. Přáním majitelů bylo zahradu naladit do podobné noty, zachovat přirozený ráz a doplnit prostor o kvetoucí trvalky. O prostoru a rozvržení zahrady již měli jasno a já jsem radila převážně s charakterem výsadeb. Severní, stinnější části zahrady dominují dva středně velké habry, pod kterými vznikla hajní partie s podrostovými trvalkami jako jsou pomněkovce (Brunnera), orlíčky (Aquilegia), kontryhel (Alchemila mollis), různé druhy kapradin doplněné jarními cibulovinami (sněženky, okrasné česneky…).

Jakýmsi protikladem je záhon, který jsme nazvali pracovně „suťoviště“. Svažuje se totiž k jihu, je na skále, a tak v něm je přirozeně hodně kamení a štěrku. Zde se daří šalvějím (Salvia ‚Caradonna‘), šantám (Nepeta), kakostům (Geranium ‚Rozanne‘) nebo kosatcům (Iris barbata). Na podzim zde vyniknou okrasné trávy: metlice (Deschmpsia) a strdivka (Melica ciliata).

Oříškem byl prostor pod dvěma vzrostlými smrky, suché a poměrně stinné stanoviště je velmi náročné na osázení. Zdá se však, že zatím se zde výborně daří škornicím (Epimedium), bramboříkům (Cyclamen), zběhovcům (Ajuga) a dalším.

Zahradu krásně doplňují jednoduché, krásné prvky ze dřeva jako například houpačka, pískoviště či vyvýšené záhonky na zeleninu, které vyrobil sám pan majitel.